TOP 10 rozhovorů za rok 2019 na Neovlivní.cz

Zpravidla každý pátek vychází na stránkách Neovlivní.cz rozhovor s inspirativní osobností. Publikujeme je před víkendem proto, že jsou to rozhovory delší a zaslouží si víc času, aby nad nimi mohl člověk přemýšlet. Zpovídáme hvězdy jako je třeba Aňa Geislerová nebo Daniela Kolářová, ale také úplně neznámé lidi, s nimiž je radost si popovídat. Jako třeba s plovárníkem Vlastimilem Jirsou. Tady je deset rozhovorů, které jste na Neovlivní.cz v roce 2019 nejvíc četli. Nebo je máme osobně nejraději.

Před dvaceti lety patřila Rebeka Křižanová mezi výrazné tváře tuzemské investigativní žurnalistiky. Když se s kolegy v televizi pustila do tehdejší stoupající hvězdy české politiky a budoucího premiéra Miloše Zemana, tvrdě narazila. Veřejnoprávní televize tehdy úspěšný pořad Nadoraz zrušila. Rebeka Křižanová je totiž stejná jako její otec, scenárista Jiří Křižan. Neuhne, nepodvolí se. A nahlas nazývá věci pravými jmény.

O situaci, v níž se dnes nacházíme, Rebeka Křižanová říká: „Nastala relativizace úplně všech hodnot. Putinovi se rozpoutaná informační válka v celé Evropě daří a tady u nás, ve východní Evropě, bych řekla, to dopadá na ještě úrodnější půdu. Nastalo úplné zmatení hodnot. Musím se přiznat, že jsem nečekala, že se to někdy stane. Že člověk bude muset bránit úplně základní hodnoty. Vysvětlovat, co je pravda a co je lež, co je dobro a zlo. Hodnoty, které se z mého pohledu nedají relativizovat a nedá se na ně pořád nahlížet z devíti, patnácti stran, jsou dnes naprosto znevěrohodněné.“ Rozhovor s názvem Dobro je dobro a zlo je zlo. Tečka najdete  zde.

Třináct let byl Vít Samek tím, koho byste zařadili mezi „hrdiny všedních dnů“. Pracoval u pražské záchranky a historkami, co zažil, bavil jenom své okolí. Pak začal poznámky a rady, jak se zachovat „když“, psát na Facebook. Spolu se sestrou Alžbětou si otevřeli blog s názvem „Bulbem záchranáře a vulvou porodní asistentky“, který má dnes tisíce sledujících. A věci nabraly spád. Samka si začali zvát do médií, chtěli se s ním potkat politici, dostal nabídku napsat knihu, a protože je člověkem, který své názory říká rázně a nahlas, také se dostal do sporu s vedením pražské záchranky. Neslyšeli rádi námitky proti systému, který nutí záchranáře jezdit k člověku s teplotou 37,2. A ještě míň ostrou kritiku nových sanitek. Dnes už Vít Samek u záchranky nepracuje. Ale píše o ní – a mluví – dál. Rozhovor jsme publikovali s titulkem Paralen mají v lékárně, nashledanou.

Herečka Aňa Geislerová se stala jednou z tváří letošních protestů, které organizovalo sdružení Milion chvilek. Své znepokojení nad chováním některých politiků dává herečka hlasitě najevo. A taky si kvůli tomu na sociálních sítích vyslechla své. Včetně toho, že její protesty proti Andreji Babišovi či Miloši Zemanovi stejně nemají perspektivu a že nemá plán B.

Na to v našem rozhovoru říká: “Ale já nemám řešení na všechno. Já jsem prostě člověk, který je nespokojený a chce to dát najevo. A já vnímám námitky, které zaznívají. Jako – co chcete, aby se stalo potom? Babiš dá demisi, Zeman ho podrží… Upřímně nevím, co bude dál. Ale nemůžu mlčet k tomu, co se děje, jen proto, že nemám nalinkovaný scénář, co bude potom. V této chvíli stojíme proti manipulátorovi a jediné, co s tím můžete dělat, je opakovat vytrvale fakta. A tady se lže, krade a podvádí, to je fakt. A to se nesmí přehlížet. Čím víc lidí to uvidí, tím lépe.”

Po rozsáhlé policejní razii v podsvětí brněnské politiky jsme objevili ženu, která “byla u toho”. Roky žila s jedním z nejvlivnějších lidí v Brně. Nahlédla do zákulisí tamní politiky, byznysu i podnikatelského polosvěta. Policejní akce, po níž skončil ve vazbě například místní boss ANO Jiří Švachula a ohrožen byl i blízký spolupracovník premiéra Jaroslav Faltýnek,  ji nepřekvapila. Jak se žije v Brně manželkám mužů, kteří vědí, že i jim jednou v šest ráno může na dveře zazvonit policie? Unikátní rozhovor  s titulkem Miliony v černých taškách najdete tady.

„Tento způsob léta,“ děl vposled, odvraceje se od přístroje Celsiova, „zdá se mi poněkud nešťastným.“ Kdo by neznal okřídlenou větu majitele říčních lázní Antonína Důry z Rozmarného léta, jemuž vtiskl nezaměnitelnou podobu v Menzelově poetické adaptaci Rudolf Hrušínský. To Vlastimil Jirsa, který podobné lázně provozuje už patnáct let v jihočeské Volyni, si nad počasím zatím stýskat nemusí. Jenže v životě plovárníkově roku 2019 jsou jiné věci, které mohou život činit poněkud nešťastným. Byrokracie, úředníci, taky moc vysoká tráva. Rozhovor o koupání, uprchlících i věčném strachu s provozovatelem koupaliště Tomášem Jirsou, který je… svéráz. Posuďte sami.

Spíše zpravodajský charakter měl rozhovor s Markem Dalíkem po jeho propuštění z vězení. Zařazujeme jej do výběru nejen proto, že jsme jej na Neovlivní.cz získali exkluzivně. Důvodem je hlavně to, že po rozhovoru bylo zřejmé, jak to bylo s jeho “fešáckým” kriminálem, luxusním penzionem a výhodami ve vězení ve skutečnosti. A také fakt, že rozhořčení nad tím, jak ze svého provinění někdejší zákulisní hráč číslo jedna snadno vybruslil, málem přebilo aféry premiéra Andreje Babiše s jeho trestním stíháním a střetem zájmů. Rozhovor s názvem Nejhorší je ta absolutní ztráta svobody najdete tady.

Diváci ho mají po léta zafixovaného jako toho kluka, co dělá bláznivé kousky a loudí po dívkách první sexuální zkušenosti. Jiří Mádl v reálu a ve svých dvaatřiceti letech by podobnému obrázku těžko mohl být dál: Soustředěný, přemýšlivý, jistý si v režisérské cestě, kterou si vybral. Patří k osobnostem, které se nebojí říkat své politické názory nahlas, jakkoli to může být nepopulární. Udělal to v době Paroubkova odstřelu vlády a teď znovu, když se přidal k hlasům, které říkají „dost“ osobě premiéra Andreje Babiše.

„Protesty už teď splnily svůj účel alespoň v tom, že se zhmotnila dorostlá vyspělá společnost a potkala se. Mohla se vidět a ujistit se, že jsme se nezbláznili. A hlavně se ukázalo, že to je celorepubliková záležitost, nejen záležitost Prahy. Alespoň tohle už si netroufne říct ani prezident, a naopak je vidět, jak se pletl. A že výrazy pražská kavárna a lepšolidi z něj opravdu dělají Jakeše už i v očích jeho příznivců, ” říká v rozhovoru, který jsme publikovali zde.

Duší je Rastislav Maďar typický terénní lékař. Už patnáctým rokem stojí za spolkem, který každou získanou korunu promění v léky pro ty nejchudší obyvatele planety. Za vlastní peníze a ve svém volném čase pak létá pomáhat pacientům v odlehlých končinách Afriky. Mimoto platí za uznávaného experta na očkování všeho druhu. Je šéflékařem a odborným garantem největší sítě center Očkování a cestovní medicíny v Česku. Nad rostoucí skepsí vůči vakcínám jen vrtí hlavou.

„Já jsem fakt očkovaný na všechno. A moje dítě taky. Pokud vakcínu nedám vlastnímu dítěti, tak ji nedám žádnému jinému. Nedám-li ji sobě, nedám ji žádnému dospělému pacientovi. Já prostě vím, jak je to bezpečné.“ Červnový rozhovor byl nejen o očkování a nemocech. Ale také o tom, co dokáže síla lidskosti.

Byla vychována přísně ateisticky. Přesto se herečka Daniela Kolářová několikrát v našem rozhovoru odvolala na Desatero a křesťanské hodnoty. Přála si, aby rozhovor končil citátem z předmluvy z knihy Jitro kouzelníků, kdy jeden ze dvou autorů krátce píše o svém otci a o tom, co mu nedlouho před svým skonem řekl: “Nesmíme moc počítat s Bohem. Ale možná, že Bůh počítá s námi”. Rozhovor se i přes to, že to původně nebylo v plánu, stočil k politice. “Myslím, že v této chvíli vedeme boj o samotnou podstatu demokracie. Jestli zůstaneme ve společenství evropských křesťanských hodnot, nebo se posuneme zase zpátky na Východ. A to, že lidem není jedno, že se to tu děje, je povzbuzující,” říká Daniela Kolářová.

Jeho tvář zná v téhle zemi každý. Když v devětaosmdesátém padli komunisti, byl zřejmě první, kdo pochopil, že všechna ta svoboda potřebuje pečlivý novinářský dohled. Jako šéfreportér tehdy Josef Klíma zakládal v čerstvě vzniklém Reflexu první investigativní oddělení. A z cesty, kterou si zvolil, se nikdy neodchýlil. Po stopách zločinců a nepravostí se pídil, i když mu chodily výhrůžky a potřeboval bodyguarda, když sklízel novinářské ceny i nadávky, i když je to často únavné, i když je to nevděčné. „V určité fázi si říkáš: Tolik se toho odhalilo, ale napravil se jen zlomek. Nestojí to za nic… Jenže pak si uvědomíš, kde je tvoje místo. Že tvůj úkol je křičet: Bacha, tady je zlo! Je to tvoje práce – křičet zlo.“ A právě o zlu, novinářích a životě mezi písmenky a kamerou byl tento rozhovor.