Případ Rath: Pohrdání voliči, odklánění rozsudků a miliony v krabici

Soud tento týden rozehrál další dějství jedné z nejsledovanějších politických afér posledních let. Někdejší prominentní politik sociální demokracie David Rath stojí u soudu v druhé části své korupční kauzy. V té první ho soud poslal zatím nepravomocně do vězení, nyní mu hrozí další trest. Stejně jako firmám, včetně největší tuzemské stavební společnosti Metrostav, které podle obžaloby středočeské politiky uplácely. Rath si stěžuje, že se před soud dostal sedm let po zatčení. Jeho předchozí kroky nám ale ukázaly, že on sám je přeborníkem v “odklánění” rozsudků. Co dalšího prozrazuje detailní analýza případu?

Sedm let od zatčení s krabicí od vína napěchovanou úhledně vyrovnanými sedmi miliony korun bývalý hejtman David Rath předstoupil znovu na lavici obžalovaných v druhé korupční větvi své kauzy. Stejně jako jeho blízcí spolupracovníci Kateřina Pancová (nyní Kottová) a Petr Kott. V té první větvi už byli všichni tři odsouzeni k mnohaletému vězení a všichni se podle očekávání odvolali.

Nový proces se netýká jen výše jmenovaných. Tentokrát se hraje i o pověst stavebních firem, které ve Středočeském kraji v éře Davida Ratha získávali zakázky. A podle žalobce i nefér praktikami jako byly úplatky. Mezi obžalovanými je i stavební gigant Metrostav. Pro všechny obžalované firmy může mít soud fatální následky: nejtvrdším trestem je zrušení společnosti, výzamné potíže byl ale pro ně znamenal i verdikt v podobě zákazu účasti na veřejných zakázkách.

Když si dnes Rath hned v úvodu procesu stěžoval, že případ se dostal k soudu až po sedmi letech, zapomněl se zmínit, že on sám na tom má hlavní podíl. I v této části kauzy se totiž bojovalo o možnost použít stěžejní důkaz: odposlechy. Rath a spol. se je pokoušeli ze spisu vyřadit a teprve po dlouhé právní bitvě soudy pravomocně rozhodly, že se tento důkaz připouští.

Prostě jim pomůžeme

Odposlechy ale nejsou jediným důkazem, obžaloba staví také na svědectví spolupracující obviněné Ivany Salačové. A stozích dokumentů.

Pokud odposlechy zůstanou i nadále součástí spisu, šance Ratha, Pancové-Kottové a Kotta, že z případu vyjdou s verdiktem nevinni, jsou mizivé. U obžalovaných firem a jejich manažerů bude situace složitější. Svědectví spolupracující Salačové se netýká všech firem, u všeho zkrátka nebyla.

Faktem ale je, že v uplynulých letech se politici pokusili obviněným firmám z kauzy Rath i dalších případů vyjít vstříc. Upravili zákon tak, aby se firmy mohly vyvinit, pokud přesvědčí soud, že mají nastavené silná vnitřní protikorupční opatření. Právní normu připravila bývalá ministryně spravedlnosti Marie Benešová, jejíž kancelář současně zastupovala Metrostav. O zákoně jsme psali zde.

Slibem nezarmoutíš

Bez ohledu na to, kolik odvolání/dovolání v kauze padne, zůstane případ Rath navždy klíčovým mementem hned ze čtyř důvodů.

Jednak ukázal, že ani prominentní politik není jednou za čas nedotknutelný. Druhak se potvrdilo, že když na to máte nervy a žaludek, můžete soudní proces oddalovat co to jde.

Do třetice pak do detailu rozkryl praxi, o které se vědělo, ale nahlas nemluvilo: Mechanismus, jak lze falšovat výběrová řízení a přitom zůstat při zběžné kontrole “čistý”. Přihrávání zakázek fungovalo ve Středočeském kraji řadu let a nebýt anonymního udání, které stálo na začátku vyšetřování, mohlo fungovat dát.

A konečně za čtvrté: Lidé se dozvěděli leccos o tom, jak ve skutečnosti mohou politici myslet své sliby. Policejní odposlechy Davida Ratha ukázaly obrovskou míru despektu a pohrdání, jež hejtman pro lidi ve svém kraji měl.

Šéfredaktorka Neovlivní.cz Sabina Slonková to dokládá ve své knize Spis Rath, kde mimo jiné cituje policejní odposlechy. Následující úryvek rozhovoru mezi Kateřinou Pancovou-Kottovou a Rathem osvětluje, jak to ve skutečnosti bylo s plánem investic Středočeského kraje. Rath na začátku bývalé šéfce kladenské nemocnice vysvětlil, že není potřeba brát obce vážně, plán je totiž jen dopisem Ježíškovi.

Rath: “Prosím tě, co si budeme povídat. Plán investic jakoby nepotřebuješ k ničemu. A říkejme si to, že to je seznam všech přání.

Pancová: “To je dopis Ježíškovi.”

Rath: “Tááák – dopis Ježíškovi. Pak teprve Ježíšek začne zkoumat, na co má a co jsou priority. A je to trošku taky na zmatení těch hloupých, protože ty jsou šťastný. Voni mi říkaj, rozumíš…”

Pancová: “Že to tam tam mají.”

Rath: “Já třeba přijedu k nějaký škole a voni mi říkaj: Pane hejtmane, to je úžasný, my jsme tři roky usilovali a už jsme v plánu investic. (…) Rozumíš, voni si chudáci myslej, že tím už jako… Rozumíš, protože ty úředníci samozřejmě ví hovno, že jo. Tak voni tam s nima korespondujou a říkaj: žádáme vás zařadit nás do plánu. A voni říkaj: To není potřeba, a doložte, že je to potřeba. Voni s nima vedou takovouhle papírovou válku.

Pancová: “No jasně, no.”

Rath: “Protože věci, na kterých třeba nemáme zájem my, tak mě je to jedno. Ať si tam ty úředníci s nima přetahujou třeba dva roky, že jo. A teď jako – voni vítězoslavně to nám daj, my jim to tam šoupnem a zase se další čtyři roky neděje vůbec nic…”

Pancová jako šéfka nemocnice pak projevila obavu o rozjednané peníze pro špitál. Rath ji ujistil, že ona samozřejmě peníze dostane, dokud bude sám sedět na kraji. “A když tam nebudem?” zeptá se sám sebe. “Ať se s tím jebe někdo jinej, s tou nemocnicí. Aspoň tam necháš zaseklou sekeru.”