Rozhovory a názory

Jan Hrušínský: V Rakousku už zase mají zelenější trávu

Květnové vzestupy a pády Za komunismu jsme věřili, že tráva hned za hranicemi s Rakouskem a Německem je zelenější. Byla upravená. Ostříhaná a bez všudypřítomné špíny a odpadků. Přišla revoluce roku 1989 a s ní svoboda. Tráva se zazelenala i u nás. Češi pořizovali sekačky a začali se (někteří) o svoji zem starat. Po celé zemi mizela dřevěná lešení, pod nimiž byla čtyřicet let ukryta socialistická města i vesnice. Domy dostaly nové fasády, otevíraly se nové obchody a hospůdky se zahrádkami. Na silnice se vrátily západní automobily. Škodovku v Mladé Boleslavi koupil Volkswagen (mimochodem jeden z posledních českých transparentních obchodů,…

Jan Hrušínský: O čem sním, když náhodou spím

Dubnové vzestupy a pády Onehdá jsem si chtěl koupit k večeři hovězí na dva pěkné steaky z argentinského býčka, které náš pan řezník dováží z Gmündu neboli z prvního rakouského městečka za hranicemi. Ještě včera bych si připadal jako zbohatlík, co si dopřává nejdražší maso z dovozu, a v obchodě by na mě koukali jako na toho Hrušínského, co si může dovolit každou chvíli svíčkovou – a vidíte, dnes jsem si v Nuslích koupil dva normální steaky za čtyři eura padesát kus, jaké si v EU už léta může dopřát téměř každý. Tuto informaci jsem si vygooglil díky 10 GB dat, která mému divadlu každý měsíc prodává…

Jan Herčík: Zvířata máme mnohdy radši než sami sebe

Jméno Jana Herčíka si v Česku prakticky každý hned spojí s jeho povoláním: Zvěrolékař. Za více než třicet let své veterinární praxe toho v ordinaci se svými pacienty a jejich páníčky zažil opravdu požehnaně. Zblízka sledoval, jak se proměňovala péče o domácí mazlíčky, jak zásadně pokročila diagnostika jejich chorob, jak na nich lpíme. „Určitě jsme národ, který má rád zvířata. Mnohdy víc než sami sebe. Když vidím, co jsou lidi ochotni udělat pro zvíře, nevím, jestli by tohle udělali pro někoho blízkého,“ říká. Sám se nedávno rozhodl udělat něco pro své okolí: Pustil se do komunální politiky. I o jeho současné – tak…

Karel Cudlín: Za svůj ksicht si může do jisté míry každý sám

Lidé na jeho fotografiích hledí do objektivu s klidnou tváří. Nestojí proti lovci osudů, ale svěřují se do péče dokumentaristovi, který fotí s porozuměním. Karel Cudlín zachycuje proměny společnosti od sedmdesátých let. Fotoaparát nosí pořád u sebe. V začátcích mu pomohl strýček, který byl amatérský fotograf. Dokumentární fotografií se tak začal zabývat přibližně v sedmnácti letech. „Spoustu věcí bych vůbec nezažil, kdybych nefotil,” říká Karel Cudlín. Lidské příběhy lovil v žižkovských ulicích, v tanečních sálech, během politických setkání, na filmovém place i během svých výprav na Východ nebo do Izraele. Odemykáme rozhovor ze zimního speciálu Neovlivní.cz. Potkáváme se na malém…

Jan Hrušínský: Čekání na konec bouřky

Březnové vzestupy a pády Bouřka v březnu prý znamená dobrý rok. Člověk by si skoro myslel, že se blýská na lepší časy. Po bouřce se vždy pročistí vzduch a hned se lépe dýchá. Nevím ovšem, jak v případě, jde-li o nepřetržitou smršť a třicet jedna dní zpravodajských plískanic, nad kterými rozum zůstává stát. Tak popořádku. Nejdříve se zatáhne obloha a objeví se první mraky, které by leccos mohly naznačit. Vezmete si deštník a pláštěnku a zapnete zprávy. Hned na úvod vás z vašeho jindy bezpečného křesla smete informace o korupci protikorupčního hnutí za účasti svědka korupce Jaroslava Faltýnka (ANO). Policejní…

Postřehy Jana Hrušínského: A kdy se prezident omluví Česku?

rezident Miloš Zeman vycestoval do Rakouska. Bože můj, říkal jsem si, co zase vyvede? A nemýlil jsem se. Pomineme-li fakt, že se před časem netaktně zapletl do rakouských prezidentských voleb, a to na straně neúspěšného protikandidáta současného rakouského prezidenta (stejně jako už dvakrát při prezidentských volbách na Slovensku), zůstává za jeho cestou pachuť lží a povýšenectví. Mám-li užít jeho oblíbené terminologie, choval se jako typický lepšočlověk známkující bezdůvodně rakouské politiky. Lhal o délce svého působení v politice, ve které prý už je třicet let. Prý o šest let déle než bývalý dlouholetý vídeňský starosta Michael Häupl, jeden z nejvýznamnějších politiků…

David Stypka: Nikdo si nezíská úctu příkazem

Ještě před pár lety znali Davida Stypku hlavně na severu Moravy, kde tu a tam vystupoval. Pak se však jeho tvorba dostala do rukou „Pražáků“, kteří vycítili tvůrčí potenciál. A následovala v podstatě pohádka, na jejímž konci je ze Stypky jeden z nejvyhledávanějších zpěváků a textařů své doby. „Ať nad tím přemýšlím, jak přemýšlím, tak tou největší brzdou a důvodem, proč jsme hráli jen pro pár desítek lidí po klubech kolem Ostravy a Frýdku-Místku, bylo to, že jsem si nedokázal představit, že by to mohlo být jinak,“ říká s odstupem času Stypka, který se nebojí mluvit o věcech zcela otevřeně. I o strachu,…

Josef Klíma: Křičet zlo

Jeho tvář zná v téhle zemi každý. Když v devětaosmdesátém padli komunisti, byl zřejmě první, kdo pochopil, že všechna ta svoboda potřebuje pečlivý novinářský dohled. Jako šéfreportér tehdy Josef Klíma zakládal v čerstvě vzniklém Reflexu první investigativní oddělení. A z cesty, kterou si zvolil, se nikdy neodchýlil. Po stopách zločinců a nepravostí se pídil, i když mu chodily výhrůžky a potřeboval bodyguarda, když sklízel novinářské ceny i nadávky, i když je to často únavné, i když je to nevděčné. „V určité fázi si říkáš: Tolik se toho odhalilo, ale napravil se jen zlomek. Nestojí to za nic… Jenže pak si uvědomíš, kde je…