© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám
© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)
Rozhovor se zakladatelem nadace Člověk v tísni o práci v extrémních podmínkách, smrti i naději uprostřed sutin a o tom, jak to celé kdysi začalo.
Problémy zcela jistě nastanou i s místy na základních a dalších školách.
Nejde o to, kdo financuje Přísahu. Ani o to, jestli on sám pomáhal Babišovi. Historky ze Šlachtova života prozrazují, co můžeme čekat, když ve volbách uspěje.
Nevidomá Pavlína Konečná říká, že si přeje co nejvíc otázek. “Nebojte se ptát. Nevidomý člověk je stejně obyčejný jako vy, akorát některé věci dělá jinak. Není žádný hrdina, ale ani žádný chudáček.”
Až večer se ukázalo, že list výjimek, co vše v Česku lidé dál můžou a co zůstává otevřené, je mnohem delší než výčet zákazů.
“Teď už o život totiž jde. Kopýtka jsou jako rozbité hodiny, které také dvakrát za den ukazují správný čas. I vláda občas udělá správný krok. Jenže na to naprosto nejde v otázce osobního zdraví spoléhat.” Bývalý bankéř a investor Radovan Vávra v pravidelné rubrice na Neovlivní.cz píše o praktickém životě v éře covid.
Bývalý bankéř a investor Radovan Vávra v pravidelné rubrice aktuálně píše o praktickém životě v éře “pokovidové” krize. Dnes se převtělil v ministra školství a nachystal si projev, který má žákům a studentům usnadnit zářijový návrat do školních lavic. Třeba se i ten skutečný ministr nechá inspirovat.
Jiljí Horák se narodil, když byla republika teprve desetiletým děvčátkem. Když jemu bylo deset, Československo bezprostředně ohrožoval vzestup nacistického Německa. Stát mobilizoval a ve škole si tenkrát vykládali, že tatínkům hrozí nebezpečí. Zažil první deportace Židů. Bombardování Brna. Odsun Němců si ovšem vybavuje jen matně; hořel zrovna pro svou první, osudovou lásku. Únor 1948 i srpen 1968 strávil ve vojenské uniformě. Kluk z maloměsta z prosté rodiny, který ještě v osmnácti trpěl tím, že měl k nošení jen rezavé pumpky, využil hladu poválečné republiky po silné armádě a nastoupil na letecké učiliště. Létat! To je přece taková krása! „Po nějaké době k tomu člověk pocítí…