Tagged Jan Hrušínský

Virus: plíživý a neviditelný

Květnové vzestupy a pády Potravinová soběstačnost prý je na dosah. Vláda slíbila větší množství Tuzexů, než bylo před listopadem, a kvalitnější síť veksláků nabízejících bony, za které bude dostatek čínského i ruského zboží. Euro už brzy za čtyřicet korun a dolar za padesát. Ale nebojte se, nebudeme je potřebovat. Hranice zůstanou zavřené a cestovat budou jen vyvolení jedinci z nejvyšších politických kruhů. Myslím na Otu Ornesta. Vždycky když je mi úzko. Dvacet dva let vedl Městská divadla pražská. V padesátých letech to byla špička mezi divadly. Většina herců nebyla členy KSČ a v souboru vládl duch svobody a touha držet…

Jan Hrušínský: Kdo nic nedělá, nic nezkazí

Březnové vzestupy a pády Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Pěkné české přísloví, jímž se my Češi řídíme po staletí. Nevýhodou je, že jsme po staletí žili v poddanství. Němci, Rakušáci, Rusové… zkrátka vždycky se našel někdo ochotný o nás (bez nás) rozhodovat. Čas od času se stane, že si chvilku vládneme sami. To potom nadáváme jak špačci a obviňujeme kdekoho z kdečeho. Třeba Brusel. A raději si vládnout přestaneme. Milujeme pevnou ruku. Třeba Čínu. Pak už jako vždycky: Odevzdáme zbraně, pevnosti, pohraničí, všechno. Svobodu. A platíme. Nejvíc za čínský virus. Děkujeme. Také se v Česku říká – drž hubu a…

Hrušínský: Jak jsem (ne)vyzval Zaorálka k demisi

Principál Jan Hrušínský, který patří mezi dlouhodobé kritiky vlády a politických poměrů, na sebe zase přivolal hněv části politiků. Za to, že vyzval ministra kultury Lubomíra Zaorálka k rezignaci. Jak to bylo podle Hrušínského ve skutečnosti? Tady je trochu jiná verze celého příběhu. “Nestačil jsem se divit, když jsem se 10. dubna na iDnes dočetl, že jsem vyzval ministra kultury Zaorálka k demisi. Titulek zněl „Soukromá divadla chtějí Zaorálkovu hlavu. Není socialismus, říká Hrušínský.“ Redaktorka iDnes mi den před tím položila otázku, na kterou jsem odpověděl – a která se ani v nejmenším netýkala odstoupení ministra Zaorálka. Mělo jít pouze…

Jan Hrušínský: Zdá se, že máme svobodu

Listopadové vzestupy a pády Jsem zvědavý, jak tohle dopadne. Jakým směrem a kam se budeme ubírat v příštích třiceti letech.  Je mi 64 let a mrzí mě už kvůli té zvědavosti, že se asi nedožiji toho, jaký bude život v naší zemi za třicet let. A jestli bude skutečně svobodný a demokratický. Bylo naivní se domnívat, že komunisté vymizí a estébáci už nebudou mít na naše životy vliv. Že zmizí česká malost, závist a hašteřivost. Nezmizely. Zmizela jen naše tehdejší svornost. Demokracie se zřejmě za třicet let vybudovat nedá. A ani za dvě stě let se nedá vybudovat navždycky. Nic…