Rok od začátku epidemie. Jak si vedla vláda Andreje Babiše.
Rozhovor strachu z Boha i uprchlíků a o tom, co nám přinesla éra covidu.
Milí čtenáři, řekněme si to úplně upřímně: uplynulý rok byl hnusný. Není třeba se rozepisovat o tom, proč. Zažil to každý z nás, byť možná každý trochu jinak. Osobně považuji za nejhorší fakt, že jsme nemohli rozhodovat sami o sobě. Naše životy vzali do rukou lidé, kterým, kdybychom měli na vybranou, bychom pro jistotu nesvěřili otevření sardinek, byť by byly bez víčka. Jenže, jak říká v našem rozhovoru muzikant a herec Vojtěch Dyk, všecko je o úhlu pohledu. I přes to všechno, čím jsme si prošli a co nás bude provázet i další měsíce, nás obklopují věci, které zůstaly „normální“. Jistoty, na…
Muzikant a herec v časopise Neovlivní.cz mluví nejen o tom, zda má prezident pravdu, že nejlepší díla umělců vnikají, když jsou hladoví.
Členové nejmladší politické partaje – Trikolóry Václava Klause mladšího – přes léto předvedli hned několik kousků, které potvrzují, že má strana našlápnuto ke krajní pravici. Ideově přitom Trikolóře radí i akademici, kteří připravují budoucí policisty. Sbor, který má být ze zákona apolitický a nesmí nikomu stranit. Vadí to ovšem někomu?
Když vláda zjara ze dne na den uzavřela zemi, národ poslala do domácí karantény a ochromila ekonomiku, koupila si tím čas. Čas, který mohla využít k tomu, aby se nachystala na případnou druhou vlnu covid-19. Aby vytvořila zásoby ochranných pomůcek, připravila záchranný plán pro byznys i drobné podnikatele, nachystala nový školní rok a narýsovala scénáře pro další postupy. Co z toho ve skutečnosti udělala? A co nás na podzim čeká? Investigace v zářijovém časopise Neovlivní.cz.
Milí čtenáři, i když jsem od přírody hrozně netrpělivá, ty roky novinařiny mě naučily, že některé příběhy potřebují čas. A jednou přijde okamžik, kdy se objeví poslední dílek a skládačka do sebe zapadne. Někdy to trvá dlouho. V případě mysteriózní vraždy Olofa Palmeho celých čtyřiatřicet let.
Vláda na konci týdne uvolnila opatření, kterými svázala zemi v rámci boje s koronavirem. Pro řadu z nás ale nic neskončilo. Třeba pro zaměstnance domova seniorů v litoměřických Krabčicích, kteří už měsíc žijí se svými klienty. „Zůstáváme dál v dobrovolné karanténě. Nechceme nic riskovat,“ říká ředitel Diakonie Krabčice Aleš Gabrysz. V krabčickém domově žije 90 klientů. Už v březnu s nimi zůstalo čtyřiadvacet pečovatelek a dalších dvacet zaměstnanců. Včetně ředitele domova Aleše Gabrysze. „Pečovatelky se střídají ve směnách 2xdenní, 1x noční. V tomto pracovním nasazení budou pokračovat až konce dobrovolné karantény,“ uvedl ředitel Gabrysz. „K dobrovolné karanténě jsme přistoupili jako k…