© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám
© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)
Kamil Bahbouh, klíčová postava kampeličky, kde měl premiér nepřiznaný podíl, před lety skončil v úpadku a stát po něm vymáhal 50 milionů.
Radovan Vávra: Pokud zastavíte ekonomiku a zároveň do ní pumpujete peníze, které nemáte, vzniká dodatečný dluh. Neměli jste to v rozpočtu, nemáte to nijak zvlášť promyšlené, ale udělat to musíte. Co pak s ním?
Bývalý bankéř a investor Radovan Vávra v pravidelné rubrice aktuálně píše o praktickém životě v době koronavirové krize. Dnes o švédském Prymulovi, buřtostánku a státním dluhu. A taky o tom, že když vytlačíme další část společnosti na ekonomickou periferii, stát se začne zadrhávat. Je to akési švédske…Pamětníci jistě vědí, kdo je autor této slavné věty a v jakém smyslu ji používal. (Slavný režisér a autor mnoha bonmotů Ján Roháč tímto výrokem označoval divadelní i životní blbosti, zejména ty, co se tvářily hlubokomyslně, pozn. Neo) Jako každý velký výrok i tato věta žije dnes dále a nachází nové kontexty. Tím evidentním kontextem je průběh…
Kde musíme zasáhnout hned, trvale a razantně, jsou provozní výdaje státu. To je něco, co Vládu Kopýtek nechávalo zcela klidnou, protože to byl hlavní nástroj maskování její neefektivity a zároveň způsob politické korupce a kupčení s hlasy. To musí přestat okamžitě, masivně a navždy. Bankéř a investor Radovan Vávra píše pro Neovlivní.cz
Je to už devatenáct let, kdy Ústavní soud definitivě rozhodl, že se do rukou sociálních demokratů vrací raně barokní palác v centru Prahy. Tehdy jim většina politických rivalů notně záviděla: strana v Lidovém domě získala miliardovou hodnotu a tím také obrovský ekonomický náskok před většinou konkurence, jimiž byly Unie svobody, ODA, ale i ODS. Dnes je tomu přesně naopak. Díky sporu s již zesnulým advokátem Zdeňkem Altnerem, který sociálním demokratům pomohl jejich sídlo vysoudit, se z Lidového domu stala pro ČSSD noční můra. Nad stranou visí hrozba platby 338 milionů korun a pád na finanční dno. Po posledních sněmovních volbách v říjnu…
Končí jeden z nejdelších mejdanů naší novodobé historie. Člověk nemusí být ekonom, aby vnímal, že máme za sebou dlouholeté období ekonomického blahobytu, a aby v něm hlodala otázka, kdo ten mejdan zaplatil, nebo zaplatí. Jako u všech mejdanů, většina má dojem, že platila moc a bavila se málo, že vedle u stolu byl větší smích a že můj osobní účet měl podezřele hodně položek. Jak je to ale doopravdy? Kdo to celé platí? Vezměme to po pořádku. První skupinou, která má pocit, že ekonomická prosperita jde na její vrub, jsou starobní důchodci. Tisíckrát jsem slyšel větu „celý život jsem si platil, takže…
Je to už devatenáct let, kdy Ústavní soud definitivě rozhodl, že se do rukou sociálních demokratů vrací raně barokní palác v centru Prahy. Tehdy jim většina politických rivalů notně záviděla: strana v Lidovém domě získala miliardovou hodnotu a tím také obrovský ekonomický náskok před většinou konkurence, jimiž byly Unie svobody, ODA, ale i ODS. Dnes je tomu přesně naopak. Díky sporu s již zesnulým advokátem Zdeňkem Altnerem, který sociálním demokratům pomohl jejich sídlo vysoudit, se z Lidového domu stala pro ČSSD noční můra. Nad stranou visí hrozba platby 338 milionů korun a pád na finanční dno. Po posledních sněmovních volbách v říjnu…
Ještě před rokem se slovo exekuce skloňovalo v podstatě jen v souvislosti s tím, jak horentní částky si účtují advokáti a exekutoři. Útok na peníze konkrétní skupiny lidí, kterou veřejnost nemá obecně moc v lásce (což právníky nemá), se jevil jako dobrá příležitost k laciným politickým bodům. Odměny advokátů se ponížily, odměny exekutorů také, ale problém zůstal. Přičemž třeba britský The Guardian označil přibývající počet dlužníků v Česku za přímé ohrožení místní demokracie. Jako něco, co zásadně podkopává českou ekonomiku. Jak z toho ven a proč to nepomohlo? Odemykáme důkladný rozbor, který pro tištěný magazín Neovlivní.cz připravil advokát Petr Němec….