Improvizovat už nestačí. Petr Mlejnek ve svém seriálu shrnul bezpečnostní výzvy pro Evropu i svět pro příští rok. Co přesně by ale demokratický svět a jeho politici měli letos udělat? A jaké jsou evropské priority?
Rok 2026 bude rokem, kdy se světový bezpečnostní řád začne přeskupovat kolem čtyř os – Ukrajiny, Blízkého východu, Indo-Pacifiku a Afriky. Rok 2026 se rýsuje jako rok, kdy se rozhodne, jestli Západ udrží strategickou iniciativu, nebo zda se svět posune k éře zamrzlých konfliktů, protektorátů a trvalého bezpečnostního napětí. Válka na Ukrajině, Blízký a střední východ, Sahel i vnitřní bezpečnost Evropy se spojují do jedné společné rovnice: otázky, zda máme dost politické vůle, peněz a průmyslové kapacity na dlouhou konfrontaci. Poslední díl ze seriálu Petra Mlejnka.
Rok 2026 bude rokem, kdy se světový bezpečnostní řád začne přeskupovat kolem čtyř os – Ukrajiny, Blízkého východu, Indo-Pacifiku a Afriky. Rok 2026 se rýsuje jako rok, kdy se rozhodne, jestli Západ udrží strategickou iniciativu, nebo zda se svět posune k éře zamrzlých konfliktů, protektorátů a trvalého bezpečnostního napětí. Válka na Ukrajině, Blízký a střední východ, Sahel i vnitřní bezpečnost Evropy se spojují do jedné společné rovnice: otázky, zda máme dost politické vůle, peněz a průmyslové kapacity na dlouhou konfrontaci.
Rok 2026 bude rokem, kdy se světový bezpečnostní řád začne přeskupovat kolem čtyř os – Ukrajiny, Blízkého východu, Indo-Pacifiku a Afriky. Rok 2026 se rýsuje jako rok, kdy se rozhodne, jestli Západ udrží strategickou iniciativu, nebo zda se svět posune k éře zamrzlých konfliktů, protektorátů a trvalého bezpečnostního napětí. Válka na Ukrajině, Blízký a střední východ, Sahel i vnitřní bezpečnost Evropy se spojují do jedné společné rovnice: otázky, zda máme dost politické vůle, peněz a průmyslové kapacity na dlouhou konfrontaci.
Rok 2026 bude rokem, kdy se světový bezpečnostní řád začne přeskupovat kolem čtyř os – Ukrajiny, Blízkého východu, Indo-Pacifiku a Afriky. Rok 2026 se rýsuje jako rok, kdy se rozhodne, jestli Západ udrží strategickou iniciativu, nebo zda se svět posune k éře zamrzlých konfliktů, protektorátů a trvalého bezpečnostního napětí. Válka na Ukrajině, Blízký a střední východ, Sahel i vnitřní bezpečnost Evropy se spojují do jedné společné rovnice: otázky, zda máme dost politické vůle, peněz a průmyslové kapacity na dlouhou konfrontaci.
Syřané podle regionálních zdrojů již delší dobu cvičí s tureckými poradci a dostávají od Ankary zbraně, munici i techniku. Ankara tím vytváří podmínky pro to, aby Damašek převzal kontrolu nad severovýchodem – ovšem v souladu s tureckými bezpečnostními zájmy a za marginalizace kurdských velitelů,“ píše dlouholetý zpravodajský důstojník a voják Petr Mlejnek.
„Pokud nechci lhát do vlastní kapsy, musím říct otevřeně: Ukrajina stále bojuje, stále se učí a stále má mimořádnou odolnost, ale bez výrazného navýšení a zrychlení podpory ze strany Západu bude její pozice v roce 2026 slabší než kdykoliv od začátku plnohodnotné invaze,“ píše v obsáhlé analýze bývalý zpravodajský důstojník a voják Petr Mlejnek.
Mírová jednání běží – a je dobře, že běží. Ale zároveň musíme mít odvahu říct nahlas to, co vidíme: Rusko zatím nevěří na kompromis, ale na vítězství. A právě to vytváří tři největší hrozby, o kterých se v Evropě stále mluví příliš tiše, píše bývalý šéf špionáže a dlouholetý voják Petr Mlejnek.
Na Ukrajině hrozí podobný vývoj, jako kdysi v Afghánistánu. Jen v daleko nebezpečnějším geopolitickém prostředí a s trvalými důsledky pro evropskou bezpečnost, píše bývalý šéf špionáže Petr Mlejnek.
